Japonská společnost konce milénia a obzvláště tehdejší mladá generace se potýkala s neschopností komunikovat a vyjadřovat vlastní emoce či vnitřní rozpoložení. Na základě daného stavu vytvořil Nobuhiro Suwa snímek, který kombinuje fikční příběh a techniky dokumentární kinematografie. Krizi vztahu mladého páru pojímá jako úvahu nad možností nahlédnout pravou tvář jedince a nad zaujímáním určitých rolí v konfliktních situacích. Natáčení probíhalo jako záznam improvizovaných situací, přičemž představitelé obdrželi pouze synopsi výchozí situace bez jasně stanoveného vývoje a závěru. Kamera vedená vynikajícím Tamurou Masakim snímá události z výrazného odstupu, přičemž vhled do nitra postav se pokouší dodat dokumentárně pojaté rozhovory. [Eigasai 2009](oficiální text distributora)