"Ich bin zu Tode fotografiert worden". (Byla jsem fotografována až k smrti.), tak zdůvodnila tehdy dvaaosmdesátiletá Marlene Dietrich svoje odmítnutí stát před kamerou v dokumentu Maximiliana Schella. Ten se ale nevzdal: šest dní s ní hovořil a zhotovil okolo dvanácti hodin nahrávek, které použil ke vzniku skutečně nebývalého dokumentu.(Pohrobek)