Film Chladné dni online (1966)

Do roku 1966 se Kovácsovy filmy soustředily na maďarské dobové reálie, které zachycovaly téměř dokumentaristickým způsobem a metodami cinema verité. Chladné dny jsou prvním autorovým dílem, které se věnuje události čtvrt století staré a formálně patří k „uzavřeným" dějinám a oficiálně „vyřešené minulosti" jeho země. Do té doby se o tom moc nemluvilo: v 60. letech se nikdo nadšeně a otevřeně nehlásil k fašistické minulosti, ke spolupráci s hitlerovským Německem a k podílům na etnických čistkách. A tak byla i účast maďarského vojska na masakru v jugoslávském Novém Sadu za 2. světové války víceméně tabuizovaným tématem. András Kovács se k němu odvážně vrátil a na plátno přenesl literární předlohu Tibora Cserese, která se věnovala této tematice. Ačkoli je jeho příběh přesvědčivý a zdaleka ne formální nebo povrchní, je především záminkou k debatě o zodpovědnosti za vlastní činy. Hlavní postavy filmu, tři bývalí důstojníci a bývalý voják, se hned po skončení války setkávají ve věznici. Společně vzpomínají na tyto tragické události, přičemž se každý z nich pokouší zbavit osobní zodpovědnosti „klasickými" argumenty: neúčastnil jsem se masakru, „jenom" jsem se ho nepokoušel zastavit, byla válka a všichni to tak dělali, dostal jsem rozkazy a musel jsem je splnit atd. Na základě jejich výpovědí se celá událost postupně rekonstruuje (velmi působivé jsou například velkolepé záběry zamrzlého Dunaje). Paralelně pokračuje i debata, k níž vyzývá režisér. Ten se o svém filmu vyjádřil: „Tímto filmem jsem chtěl zachytit, do jaké míry jsou muži, které spojuje vědomí, že patří do stejné hordy, schopni největších ničemností a krutostí, a to bez ohledu na národnost. Pokud se voják dopustil zvěrstev a ohavností, jeho rodiče a známí se pokoušejí hledat motivace, a dokonce jeho činy ospravedlňovat. Pokud sto mužů spáchalo vraždy, tisíc lidí se pokusí jejich činy odůvodnit a omluvit a občas se tím zabývá veřejné mínění v zemi. Každý národ by v sobě měl najít odvahu konfrontovat se s hanebnými stránkami svých dějin, aby se tím mohl ve vlastních očích osvobodit od jejich následků." Pro režiséra z toho vyplývá, že účastníci masakru se nesmějí vymlouvat výše uvedenými argumenty. Než se z nich stali vojáci, v prvé řadě byli lidé, členové civilizované občanské společnosti, a jako takoví jsou na zločinecké pokyny a vražedné rozkazy povinni reagovat a nefungovat jen jako vojenské „mašiny", které okamžitě vykonají jakýkoli rozkaz. Je otázka, zda si byl András Kovács vědom, jak dramaticky aktuálně budou jeho slova znít i čtyřicet let po filmové premiéře.(Letní filmová škola)